Velké změny

Na konci února jsme se znovu vydali na výletní plavbu po Bay of Islands. Tentokrát zdarma díky kompenzačnímu voucheru, jak jsme popisovali v závěru předchozího článku.

Během plavby po Tichém oceánu jsme viděli celá hejna velikých delfínů, kteří plavali kolem naší lodi. Byl to neskutečný zážitek. Tyto okamžiky jsme sestříhali do krátkého videa.

Dopluli jsme až ke konci zálivu, ke slavné díře ve skále, skrz kterou jsme tentokrát nemohli s lodí proplout kvůli rozbouřenému oceánu. Měli jsme ale příležitost z relativní blízkosti pozorovat, jak několikametrové vlny prostupují onou skalní bránou a byl to vážně úžasný pohled.

Přestože je Bay of Islands nádherné místo a jsme rádi, že jsme zde strávili mnoho slunných týdnů, rozhodli jsme se pohnout o kus dál, abychom poznali i další kouty Nového Zélandu. Poslední dny v městečku Paihia se nesly ve znamení loučení. Mně kolegové a vedení ze Swordfish clubu u sklenky vína poděkovali za pomoc během rušné letní sezóny a darovali mi na rozloučenou typický novozélandský talisman na krk ze zeleného kamene jadeitu s maorským názvem Pounamu.

Také jsem se rozloučila se svojí novozélandskou kamarádkou Margaret, která vyrábí vlastní šperky a prodává je na trzích. Během léta mi pomáhala s prodejem mých korálkových náramků a přirostla mi k srdci díky jejímu pozitivnímu „vesmírnému“ naladění.

Zbyňkovi uspořádali jeho kolegové z baru Thirty30 celodenní rozlučkovou párty, kterou si, spolu s kocovinou druhý den, užil jak se patří. Dostal jako dárek kapitánskou čepici, protože jeho kolegům přijde strašně vtipný, že má Zbyněk kapitánský průkaz, ale nikdy neřídil loď.

Naposledy jsme se projeli podél pobřeží v „našem“ městečku Paihia, které jsme si doslova zamilovali, a vydali jsme se do 230km vzdáleného Aucklandu, největšího města na Zélandu. Plán byl jasný – prodat auto. Po asi pětihodinové cestě a bloudění v centru Aucklandu kvůli zblázněné navigaci, jsme konečně dorazili na místo srazu s prvním zájemcem o auto. Prodej proběhl bez problému, cestovatel Lukáš z Prahy si auto na místě vzal a zaplatil. Odvolali jsme dalších asi 5 zájemců, sepsali papíry a nechali se odvézt do našeho ubytování. Rozloučili jsme se tak s Hondou Oddysey, která nám 4,5 měsíce perfektně sloužila.

Ještě ten večer jsme si koupili letenky do Christchurch, města na jižním ostrově Nového Zélandu. Nic nám nebránilo v tom, abychom letěli hned druhý den dopoledne a využili tak výhodné ceny letenek na tento termín. Ještě jsme si zamluvili na ráno taxíka na letiště a usínali s příjemným pocitem, že jde vše jako po másle podle plánu. Let z Aucklandu do Christchurch proběhl hladce a trval necelou hodinu a půl.

Nyní se tedy nacházíme ve městě Christchurch, jsme ubytováni ve velkém krásném domě se zahradou u přátelské důchodkyně Barbary, která nás vzala na místní farmářské trhy, kde jsme si nakoupili plnou tašku čerstvých potravin.

Také jsme se byli společně projít v lese Riccarton bush a díky vůni stromů jsme si uvědomili, že jsme, po několika měsících strávených na suptropickém severu, opět „doma“ v mírném pásmu.

Sháníme nové auto a těšíme se, až za námi v pondělí přiletí na den a noc naše kamarádka letuška Lucka. Poté nás čeká pár týdnů cestování po jižním ostrově, který je na rozdíl od ostrova severního velmi hornatý a o něco chladnější, ale tušíme, že velmi krásný a určitě stojí za to ho prozkoumat.