Nikoho nepřekvapí, že jsou na druhé straně světa stravovací návyky trochu jiné. Co je to knedlík, guláš, svíčková nebo štrůdl většina Novozélanďanů netuší. Chleba typu „Šumava“ byste hledali v obchodě v regálech plných toustového chleba marně. Nejoblíbenějším národním pokrmem se zdá být Fish and Chips, což je něco jako ryba v trojobalu s hranolkami a naopak klasický kuřecí řízek s bramborem se na jídelních lístcích neobjevuje.
Spoustu jídel a zvyklostí tu je jiných, ale netvrdím, že horších. Začali jsme tu víc jíst čerstvé ryby a další potraviny jako třeba avokádo, kiwi nebo hummus.
Když jsme jeli kdysi na dovolenou na Bali, zaplatili jsme si ubytování u Čecha, který tam žije. Přál si přivézt rohlíky a paštiku Májku. Moc jsem nechápala důvod, vždyť to je to nejobyčejnější jídlo, které si dá člověk z nouze k večeři, když zapomene nakoupit. Pak jsem ale uviděla s jakou chutí se do gumových rohlíků pustil a oči mu přitom svítily, jak dětem o Vánocích.
Zbyněk to už, na rozdíl ode mě, pochopil. Pár dní zpátky měl takovou chuť na rohlík s Májkou, že říkal: „za rohlík s paštikou bych zaplatil 500 Kč… nebo klidně i 1000Kč… možná dokonce 2000 Kč, kdyby mi s tím mávali před obličejem!“
Jenže má smůlu, protože na Zéland je zakázáno přivážet a posílat jakékoliv potraviny. A i kdyby ne, tak balíky chodí tak dlouho, že by si ten rohlík asi moc neužil.
Mají tu ale české pivo! Ne vždy a všude, ale Plzeň nebo Budvar se dá v obchodech sehnat. Většina místních, kteří vědí něco o České republice, znají Prahu a české pivo.
V přechozím článku jsem nakousla, že tu mají často obrácené zamykání a odemykání dveří. Už jsem si toho všimla dřív, ale teď, když pracuju jako pokojská a denně odemknu a zamknu mnoho dveří, jsem opět narazila na to, jak silná je síla zvyku. Kolegyně si o mě musí myslet, že jsem úplně blbá, že neumím odemykat dveře.
Nevím, proč se tady musí klíčem kroutit na opačnou stranu, než jsme zvyklí z domova. Asi jako řízení auta na levé straně silnice – je to zkrátka jiné, ale která strana je „správnější“ těžko někdo rozhodne.
V naší komunikaci s rodinou v Čechách se rozproudila vtipná debata o tom, co všechno je tu obráceně. Začali dokonce přemýšlet nad tím, že kliky u dveří by se tu měly otáčet nahoru a voda v toaletě na Zélandu se točí na druhou stranu než v Evropě. Nejvíc mě však pobavil můj bratranec, který se ptal, jestli se na Zélandu náhodou netočí obráceně i hodinové ručičky.
O té točící se vodě v umyvadlech a záchodě jsem už někde slyšela. Měli bychom to vypozorovat, než odsud odjedeme. Na jakou stranu se vlastně točí voda doma v Čechách?
Další zajímavostí je, že lidé na Zélandu chodí moc rádi bez bot. Nejen na ulici, ale také třeba po obchodech.
A právě v zélandských supermarketech se někdy nestačíme divit, protože lidé chodí často nakupovat třeba v pyžamu. Mrzí mě, že jsem nevyfotila tu paní, která měla na sobě tenhle týden v obchodě svítivě růžový župan a natáčky ve vlasech.
A přitom české obchoďáky mají prý dokonce v pravidlech, že ochranka může vyvést nevhodně ustrojené zákazníky. Známému bosonohému běžci se to už v Pardubicích stalo. Na Zélandu by byl úplně v pohodě.
O tom, že na Zélandu chodí výplata jednou týdně také nebudu psát poprvé.
Nikdy jsme neměli problém vyjít s penězi celý měsíc, ale už jsme si na výplatu každý týden, tak zvykli, že by se nám na peníze celý měsíc čekat nechtělo. Zdá se, že teď když dostáváme výplatu každý týden, tak si můžeme výdaje a příjmy lépe rozvrhnou a odkládání peněz na stranu je mnohem snazší a rychlejší.
Tento článek vznikl jako volné pokračování 34 zajímavostí o Zélandu, kde popisuju různé odlišnosti, které s sebou život na druhé straně světa přináší.