Poté, co jsme podnikli náš Roadtrip a procestovali tak nejzajímavější místa střední části Jižního ostrova, měli jsme chuť trochu ubrat plyn, na chvíli se usadit na jednom místě a trochu si po tom intenzivním cestování odpočinout. Woofování pro nás byla jasná volba.
Nejdřív jsme se vydali do horského městečka Murchison v severní části Jižního ostrova. Tam jsme pomáhali hostitelce Jenny s prací na zahradě a úklidem apartmánů. Předmětem jejího podnikání bylo provozování placeného ubytování v útulných moderně vybavených chatkách.
Během volných odpolední jsme prozkoumávali okolí a navštívili nejdelší visutý most nad řekou na Novém Zélandu měřící 110 metrů.
Také jsme se jeli podívat k vodopádu Maruia Falls, který vznikl jako následek velikého zemětřesení v této oblasti v roce 1929.
Po týdnu jsme se s woofingem rozloučili a vydali jsme se o 120 km dále až k severnímu pobřeží do města Nelson. Naše první kroky směřovaly samozřejmě na pláž.
Ubytovali jsme se u Japonky Yuki, která spolu se svým novozélandským mužem vychovává dvouletou dcerku Miyu. Pár dní po příjezdu, v den mých narozenin, jsme dostali volno, Yuki napekla lívance, zapíchala do nich svíčky a společně mi zazpívali „Happy Birthday“.
Náplní naší práce 4 hodiny denně byla starost o dítě a běžné domácí práce. Často tedy před Zbyňkem vyvstávala otázka „Chceš si raději hrát s Miyu nebo žehlit?“. Ne že by měl snad s těmito úkoly problém, ale po pár dnech mu začala chybět nějaká „chlapská“ práce.
Oblast, kde jsme zrovna woofovali, je plná vinic, doslova jedna vinice vedle druhé. Protože právě probíhá sezóna sklizně hroznů, napadlo nás objet nejbližší vinice a zeptat se po práci. Na čtvrté vinici nám řekli, že zrovna shání sběrače vína na následujících několik dní a rádi nás zaměstnají.
Vymysleli jsem to tak, že já jsem začala u Yuki woofovat za nás za oba, tj. 8 hodin denně, abychom měli zdarma ubytování a jídlo a Zbyněk každé ráno odjel na vinici, kde celý den vydělával peníze sběrem bobulí.
Je to prý fajnová práce na čerstvém vzduchu, nejedná se o velkou dřinu. Každý den sbíral různé odrůdy vína, ráno třeba Chardonnay, odpoledne červené Pinot Noir. Co je zajímavé, tak červenému vínu se při sběru věnuje větší pozornost. Bobulky jsou pečlivě přebírány, zatímco u bílého vína se zpravidla házely do sudu úplně všechny. Také byl patrný rozdíl, jestli se jednalo o víno do supermarketů nebo o vína lepší kvality.
Zbyněk strávil na vinici celkem 4 dny s nejistým příslibem pokračování ve sběru další týden. Rozhodli jsme se však zase posunout o kus dál. Cestou jsme se ještě zastavili v Národním parku Abel Tasman, kterému dominují krásné pláže a příroda.
Nyní se nacházíme v přístavním městečku, odkud nám zítra ráno vyplouvá trajekt směr Severní ostrov. Máme namířeno do města Napier, kde bydlí naši kamarádi Terka s Michalem, které jsme od Vánoc neviděli. Moc se těšíme.
Budeme u nich pár dní pobývat a pak bychom si chtěli najít nějaké bydlení a práci a zase se na chvíli usadit na jednom místě a žít v poklidu.
Na Zélandu už je podzim, v noci na dnešek se změnil letní čas na zimní. Začne se dříve stmívat a bude chladněji. Nejvyšší čas začít přemýšlet o další destinaci a než začne zima, tak si sbalíme saky paky a vyrazíme dál. Ještě nevíme přesně kam, ale určitě tam bude teplo.
