Léto bylo poklidné, strávili jsme ho prací na jednom místě ve slunném Bay of Islands na severu Severního ostrova a je pro nás tedy nezvyk být na cestě a spát každý den jinde.
Ale začněme od začátku. Jak už jsme psali v předchozím článku, minulý týden byl poměrně zlomový. Poté, co jsme se rozloučili v práci a zabalili všechny věci, jeli jsme ve středu do Aucklandu prodat auto, hned ve čtvrtek jsme letěli z Aucklandu (Severního ostrova) na ostrov Jižní do Christchurch a v neděli jsme si koupili nové auto.
Auto jsme sháněli na internetu a během víkendu nám přijelo pět různých prodejců svůj nabízený vůz ukázat. Většinou se jednalo o mladé cestovatele, kteří plánují Zéland brzy opustit. Nakonec jsme vybrali stříbrnou Hondu Odyssey, tedy stejný typ auta, který jsme před pár dny prodali na severu.
V pondělí odpoledne přiletěla naše kamarádka Lucka, která měla na Zélandu 27 hodinovou zastávku při svém letu Dubaj – Sydney – Christchurch – Sydney – Dubaj. Poprvé jsme ji viděli naživo v její slušivé uniformě letušky.
Měli jsme sraz v hotelu Hilton, kde jsme se ubytovali a vyrazili společně na pláž, aby si Lucka užila trochu přírody a čerstvého vzduchu. Bylo to moc fajn a i když jsme se viděli po několika měsících, měli jsme pocit, že uběhlo maximálně pár týdnů.
Přestože bylo pod mrakem a foukal studený vítr, pohled na Tichý oceán nás asi nikdy neomrzí.
Když jsme se vrátili do hotelu, tak šla vyčerpaná Lucka brzy spát a my jsme celý večer plánovali náš road trip po Jižním ostrově. Zamluvili jsme si různá ubytování na týden dopředu a vyhledali místa, která chceme navštívit.
Po noci strávené v té nejpohodlnější posteli, jsme se s Luckou sešli na snídani v hotelové restauraci. Báječně jsme se najedli z širokého výběru švédských stolů. Ještě abychom se nenajedli, když nás ta snídaně vyšla na víc než tisíc Kč.
Po rozloučení s Luckou, jsme vyrazili jižně po východním pobřeží do asi 160 km vzdáleného města Timaru, kde jsme na pláži po západu slunce pozorovali tučňáky. Byli jen asi 30 – 40 cm velcí, jedná se o pravděpodobně nejmenší druh tučňáků na světě. Bohužel nemáme žádnou solidní fotku, protože se jedná o plachá zvířata, kterým vadí blesk, ale zážitek to byl úžasný.
Druhý den ráno jsme vyrazili na cestu. Počasí tady na jihu není žádná hitparáda a popravdě nám je (oběma!) docela zima, protože jsme si zvykli na výrazně vyšší teploty. A příroda je tu také úplně jiná. Máme pocit, jak bychom přiletěli ze Španělska do Švýcarska.
Dopoledne jsme dorazili k jezeru Tekapo, které je neskutečně nepřirozeně tyrkysovo – modré. Naštěstí nám vyšlo slunečné počasí, takže jsme se mohli celý den vyhřívat na břehu jezera.
Zítra se chceme jet podívat k jezeru Pukaki a do městečka k hoře Mt. Cook, nejvyššímu vrcholu Nového Zélandu (3724 m.n.m.).