Zahradník Zbyněk už je minulostí. Když po třech týdnech práce vyplel a obhospodařil celou zahradu, nebylo tam pro něho další uplatnění. Alespoň měl konečně čas dokreslit obrázek na zakázku a sestříhat nové video.
Po pár dnech odpočinku si dal Zbyněk na facebookovou stránku města inzerát, že shání novou práci. Za tři minuty mu přišla zpráva s nabídkou práce v baru Thirty30, místním oblíbeném podniku. Nečekali jsme žádné velké problémy při shánění práce, ale že to bude až tak snadné?
Zbyňkova práce za barem ale není žádná flákárna. Je to hlučný rušný bar, kde má barman pořád co dělat. Naproti tomu, moje pracoviště Swordfish club je poklidná restaurace, kde se schází hlavně rybáři důchodového věku.
Před pár dny Swordfish club pořádal Vánoční večírek pro zaměstnance a jejich partnery. Pěkně jsme si se Zbyňkem nadlábli pupky, ale jinak celkem nuda. V Čechách se to na firemních večírcích rozjíždí mnohem víc. A je to zkrátka divný slavit Vánoce v létě. Ty dekorace evokují podezření, že je spíš někdo před půl rokem zapomněl sundat.
Asi je to tím počasím, ale vůbec nemáme vánoční náladu. Vánoce ale slavit budeme. Přijedou naši kamarádi Terka s Michalem, kteří právě teď makají na kukuřičným poli 140 km odtud. Uděláme si bramborovej salát a pustíme Pelíšky.
Rozpis směn nám zatím nepřeje, abychom měli dost volna na naplánování většího výletu. To ale nevadí, protože místo, kde bydlíme je tak super, že ani nemáme takovou potřebu jezdit na výlety. Baví nás jít si zaběhat po pobřeží a relaxovat na pláži nebo na terase.
Nedávno jel se mnou Zbyněk lodí do protějšího městečka Russell, kde pracuju za barem. Zatímco já čepovala pivo rybářům, on prozkoumával okolí a obdivoval lodě v přístavu.
Východní pobřeží Nového Zélandu lemuje Tichý oceán, ve kterém jsme se tento týden poprvé (v životě) vykoupali. Pocitová teplota vody byla v prvních okamžicích asi 10 stupňů, ale dali jsme to. Já dokonce i plavala (narozdíl od Zbyňka, který se jen smočil a řekl „dobrý, jdu ven“). Snad se oceán během následujících letních dní trochu oteplí a budeme se moct koupat, aniž bychom hodinu stáli ve vodě jen po kolena.
Městečko Paihia, kde žijeme, je oblíbenou turistickou destinací. Celé pobřeží lemují kavárničky, hotely a restaurace. Na Zélandu právě začíná letní sezóna, která s sebou přináší příliv turistů a tím i spoustu pracovních příležitostí v místních podnicích. Právě se mi rýsují další dvě fajnové práce na pár hodin týdně, o kterých ale napíšu víc příště.
Stále bydlíme v domě u vodopádu. Wifi připojení tu bohužel nejde a ani nepůjde. Druhým mínusem je nutnost dojíždět do centra autem, což je vzhledem k našim rozdílným směnám trochu problém. Najít vyhovující bydlení se bohužel nezdá tak snadné, jako najít práci, ale věříme, že se brzy něco vhodného objeví.