Dneska jsou to tři měsíce, co jsem vystoupili z letadla na Novém Zélandu a vydali se vstříc úplně jinému životu, než na který jsme byli zvyklí z Čech, kde jsme bydleli v hlavním městě, oba pracovali v kancelářích mezinárodních korporací a studovali vysokou školu.
Ačkoliv se toho tedy od té doby změnilo strašně moc, tak od Vánoc je u nás vše při starém. Stejné místo pobytu, stejné práce a stále bydlíme v domě s výhledem na vodopád. Už jsme si to tady tak oblíbili, že máme pocit, že se ani nikam stěhovat nechceme. Přestali jsme (jak my říkáme) „vibrovat“, aby se objevilo něco jiného.
Dokud jsme však hledali jiné bydlení, pár nabídek přišlo. Nic ale nebylo vyhovující. Buď bychom si museli výrazně připlatit a nebo to tam vypadalo jako nějaký squat. Už jsme si i zvykli, že doma nemáme internetové připojení. Přikoupili jsme si data v mobilu a na wifi chodíme občas do přístavu.
Problém jednoho auta a rozdílných směn řešíme také celkem v pohodě. Když končím v práci třeba v 9 a Zbyněk až o půlnoci, tak si vezme desetiminutovou pauzu a hodí mě domů 😀 Říká, že jeho druhým zaměstnáním je dělat mi taxikáře.
Silvestra a Nový rok jsme oba strávili v práci jako barmani a bylo to teda něco. Hospody praskaly ve švech a kolem barového pultu stály zástupy lidí dychtící objednat si panáka. Úplně se mi vybavil bar na hradeckých plesech v Aldisu, kde jsem vždycky netrpělivě čekala, než si mě někdo všimne a budu si moct objednat pití. Barmani se mi zdáli pomalí a nevšímaví. Teď se na to s odstupem dívám úplně jinýma očima 😀
Celkově máme oba od Vánoc mnohem víc práce. Směny každý den a rozhodně se za barem nenudíme. Když už se někdy stane a máme trochu volného času, tak většinou odpočíváme doma nebo na pláži a nic velkého nepodnikáme. Konečně jsme se ale jeli podívat přímo k těm vodopádům, na které každý den koukáme z terasy.
Také jsme projezdili blízké okolí, kde jsme obdivovali krásné výhledy na oceán.
Jsme rádi, že se oceán od prosince výrazně oteplil. Ačkoliv je voda stále poněkud osvěžující, je to v tom vedru, které tu přes den panuje, úplně skvělý skočit do vody a koupat se v Tichém oceánu.
Předchozí týdny mi dost znepříjemňovala opakovaná vosí štípnutí. Ačkoliv jsem s českými vosami v pohodě, tak na ty zélandský mám evidentně nějakou hodně silnou alergii :-/ Měla jsem opuchlou ruku, jak kdybych vážila 185 kilo, dlouho to bolelo a byla jsem z toho celá taková malátná a unavená. Zákazníci v baru se mě dokonce vyděšeně ptali, co se mi to stalo s rukou 😀 Naštěstí už je to dobrý.
Rádi bychom tady na severu severního ostrova zůstali přes letní sezónu, tj cca do konce února. Potom, dokud bude ještě relativně teplo, vyrazíme na jižní ostrov Nového Zélandu za novým dobrodružstvím!