Zasadili jsme strom

Máme se báječně! Jsme na skvělém místě u fajnových lidí. Zbyněk prohlásil, že chce, aby ho adoptovali 😀 ale od začátku…

Jak jsme už popisovali v 1.článku, s Kenem a Jaynie, u kterých jsme získali první zélandskou “pracovní” zkušenost, jsme se po pár dnech (rádi) rozloučili a fajnové útočiště jsme našli v placeném ubytování u Mika a Aniky na farmě poblíž města Hamilton. Když jsme pořádkumilovné Anice a Mikovi vyprávěli o naši wooferské zkušenosti, o lidech, kteří abstinují a neuklízejí, Mike se napil vína a prohlásil, že tyhle “dirty” hipísáky moc nemusí 😀 .

Během těch pár dní, kdy jsme byli dobrovolně bez práce, jsme se rozhodně nenudili. Kromě výletování po okolí jsme si zařídili pojištění auta, vyřešili problém s elektronickým bankovnictvím a zkoukli sérii Gilmorek. Také jsme každý den obepisovali různé nabídky woofingů (práce 4 hod denně za stravu a ubytování). Odepsala nám sympaťanda Karen, ať v pátek 28.10. dorazíme do Waiuku, městečka na západním pobřeží v “okresu/kraji” Auckland. Stavili jsme se u moře, na krásné černopísečné pláži Karioitahi, jen 6 km od našeho nového dočasného doma.

Cestou z pláže jsme “vibrovali”, aby byl woofing u Karen fajn. Naše přání byla více než vyslyšena. Přivítala nás sympatická rodina a v jejich obřím domě nám byl přidělen obří super pokoj alá Hilton***** s vlastní obří koupelnou a vyhřívanou postelí. Jo! Normálně u postele je ovladač, kterým si můžu zapnou hřejivou deku zabudovanou pod prostěradlem. Já jsem ten typ co spí i v létě v tlustých ponožkách, takže nechápu, jak jsem bez týhle vymoženosti mohla doteď žít.

Hned vedle našeho pokoje je bazén, sauna a vířivka. Mají asi 5 ložnic (každá pochopitelně vlastní koupelnu), 2 obýváky (jeden je “náš”), asi 10 aut, motorky a loď. Součástí rodiny je taky kočka a pes, kterej vypadá jako komisař Rex, ale přijde mi menší než ten v televizi (asi kříženec?). Karen nám velmi ochotně všechno vysvětlila a ukázala. Také sepsala seznam úkolů na následující dny – zahradničení a jarní úklid. Tím si odpracováváme tohle top ubytování, stravu a také pivo, které je pravidelně doplňováno do ledničky a můžeme si ho volně brát.

Jedním z úkolů bylo zasadit na zahradě 6 stromů. Ačkoliv se věnuji hlavně úklidu domu a práce na zahradě je teda spíš Zbyňkova parketa, šanci zasadit strom na Zélandu jsem si nechtěla nechat ujít. Byla to pěkná fuška a být na to sama, tak to dělám ještě teď 😀 .

Hlavním jídlem dne je na Zélandu večeře. Na rozdíl od nás v ČR, oběd moc neřeší a většinou si dají jen nějaký sendvič nebo něco menšího. Uvařit večeři pro celou rodinu je také součást naší práce. Vzhledem k tomu, že jsou milovníci masa, tak u nich se svými vege recepty moc nepochodím. Zbyněk je však moc dobrý kuchař, a tak dáváme síly a nápady dohromady a sklízíme velký úspěch. Vařili jsme zatím bramborovou kaši s řízky, špízy s americkými bramborami a pečená stehna se zeleninou a rýží. Výhodou je, že jsme v domě celý den sami a rodina se schází až k večeři.

Každý den po práci něco podnikáme. Rádi jezdíme na blízkou pláž. Jsme na západním pobřeží, tak můžeme pozorovat nádherný západ slunce. Vždycky, když se začne stmívat, tak si uvědomíme, že v Čechách zrovna slunce vychází a teprve začíná den, který tady pomalu končí.

V sobotu večer byla ve městě slavnost zakončená nádherným, asi hodinu trvajícím ohňostrojem. Úplně WOW, ohňostroj tady teda opravdu umí.

Přestože obvykle dáváme přednost procházkám autem a cyklistika nás nikdy příliš netankovala, jedno odpoledne jsme využili nabídky půjčit si kola a vyrazili jsme na projížďku po kopcovitém městečku.

Začali jsme tu chodit běhat a opravdu se cítíme jako doma. Včera večer jsme si s rodinou navzájem promítali naše cestovatelská videa. Jejich záběry z Cookových ostrovů nás naprosto uchvátily a okamžitě jsme si tuto destinaci připsali na náš cestovatelský bucket list.

Zítra nevaříme, tak odpoledne vyrazíme na výlet po různých plážích, které nám byly doporučeny od Karen. Nabídla nám, že tu můžeme být i přes víkend, čehož moc rádi využijeme. V pondělí nebo v úterý vyrazíme směr sever severního ostrova, tedy nejteplejší části Nového Zélandu. Ve středu 9. listopadu nás totiž čeká nový woofing v městečku Paihia. Doufáme, že to tam bude minimálně tak skvělý jako tady ve Waiuku!

Dneska nám byla konečně přidělena daňová čísla, takže začíná být aktuální shánění placené práce. Zatím se nám docela líbí woofování, tzn. nic neutratíme a zároveň máme dost volného času, abychom užívali krásy Zélandu. Nicméně vydělat si peníze určitě chceme. Jsme však bez obav, brzy na nějakou fajnovou výdělečnou práci určitě narazíme 🙂 .

= Galerie =