Neskutečně to letí. Je květen, to znamená, že žijeme na druhé straně zeměkoule už více než půl roku. Tady u protinožců je spousta věcí naopak, dokonce i zámek u dveří se zamyká na opačnou stranu.
Největším rozdílem, který pociťujeme, je obrácené roční období. Může za to samozřejmě poloha na Zemi. Nový Zéland se nachází na jižní polokouli, která je teď od sluníčka odkloněna. To způsobuje brzké stmívání (nyní už kolem páté hodiny) a pozvolné ochlazování.
S tou zimou to tady však nebude tak špatné. Denní maxima se teď v „listopadu“ pohybují mezi 15 – 20 stupni a v zimě tu je prý kolem +8 stupňů. Tím mám na mysli tady v Napieru, kde nyní žijeme. Nový Zéland je taková dlouhatánská nudle a teploty se od severu na jih mohou velmi lišit.
A co je u nás nového? Hlavním tématem je momentálně práce. Poté, co dal Zbyněk druhý den v jablečném sadu výpověď, protože si horší práci na světě nedovedl představit, začal, po pár dnech hledání nové práce, sbírat kiwi. Na kiwi byl celkem spokojený, ale jednalo se o nepravidelnou pracovní dobu ovlivněnou počasím, což nebylo úplně ideální.
A tak započal novou kariéru v továrně Mr. Apple (=pan jablko) jako pracovník pásové výroby. Zbyněk pracoval v Čechách také ve fabrice, takže mu prostředí není cizí. Drobným rozdílem ale je, že v ČR u toho seděl v kanceláři, výrobní linky sám navrhoval a továrnami se procházel jen s deskami v ruce.
Až na to, že mu pracovní doba začíná už v 6 ráno!, je v nové práci spokojen. Dokonce se již třetí den práce dočkal povýšení a místo balení jablek do beden doplňuje materiál k linkám, což je prý mnohem větší pohoda. Navíc vtipkoval i o tom, že jim navrhne nějaké zlepšováky, protože svým odborným okem vidí mezery v produktivitě.
V úterý měl Zbyněk narozeniny a tak jsme to společně s našimi českými kamarády – spolubydlícími oslavili. Terka s Michalem uvařili pravý český guláš s domácími knedlíky, a tak si oslavenec pořádně nacpal bříško.
Já stále pracuji jako pokojská v hotelu, jak jsem už popisovala v předchozím článku. Kvůli podzimním prázdninám se z mého polovičního úvazku stal dočasně úvazek plný a bylo to fyzicky dost náročné. V jedné části hotelu máme místo klasického vysavače „vysavač na záda“. Nikdy předtím jsem takový typ neviděla, ale přijde mi, že v něm mohu kdykoliv zažehnout trysky a odrfčet do vesmíru 😀 .
Přes Velikonoce jsem navíc vypomáhala jako servírka u Terky práci, v seafood bistru Hunger Munger. Bylo to moc fajn pracovat spolu v této příjemné restauraci, kde mají nejlepší „fish and chips“ na Zélandu.
Občas si vzpomenu na období loni touhle dobou, kdy jsem dokončovala diplomovou práci na Vysoké škole ekonomické a pracovala v marketingu ve firmě, kde jsem musela chodit každý den slušně nastrojená. V rámci své práce jsem měla příležitost obědvat na Pražském hradě a řešila jsem s důležitými lidmi důležité věci (nebo se to aspoň důležitě tvářilo). Došla jsem k závěru, že jsem moc ráda, že jsme se rozhodli vycestovat, opustit pohodlíčko a zkoušíme všechno možný, i když je to někdy pěkná makačka. A kdyby nic jiného, ten oceán za to rozhodně stojí!
