Na cestu jsme spolu s kamarádkou Pájou vyrazili ve čtvrtek 10. září 2015 s cílem vyzvednout o dva dny později Zuzku na letišti ve francouzském Toulouse, kam přiletěla po tříměsíčním au pair pobytu na Mallorce.
Naše první zastávka byla, po 9 hodinách jízdy přes ČR, Německo a Francii, ve městě Besançon, který se francouzsky určitě nečte „Besancon“. My ho tak ale amatérsky vesele nazývali, ostatně jako všechny názvy francouzských měst, které jsme míjeli. V ubytování přes Airbnb nás v Besançonu přivítal milý chlápek, se kterým jsme na terase dopili zbytky burčáku. Burčáku, který se nám předtím vylil v autě a tato „vůně“ nám tak zpříjemňovala ujeté kilometry ☺.
Ráno jsme vyjeli brzy ještě za tmy směr Toulouse, které bylo vzdálené 11h cesty. Nejeli jsme přes dálnice, protože ve Francii jsou drahé a navíc jsme si chtěli užít francouzský venkov plný kruhových objezdů a pasoucích se krav. V Toulouse trávíme další noc a ráno jedeme na letiště pro Zuzku. Ubytovali jsme se v krásném městečku Foix na kraji Pyrenejí u Noémie, Páji kamarádky ze Zélandu. Odtud jsme podnikali dobrodružné výlety po „středověkém“ okolí.
Dalším cílem byla Barcelona a cestou jsme se ještě spontánně rozhodli navštívit mini stát Andorra, který se nachází na vrcholech Pyrenejí. Letní oblečení měníme ve 2.000 m n. m. za zimní bundy a kocháme se pohledem na mraky, které se rozprostíraly pod námi. Cesta zpět už taková sranda není. Na státní hranici kontrolují doklady a obsah auta. Nebyli jsme si jistí, jestli jsme nenakoupili víc alkoholu, než je na osobu povoleno a jestli jako doklad stačí občanka. Kontrole jsme se však zázrakem vyhnuli a sjíždíme dolů, do Barcelony!
Snídaně ve Francii, oběd v Andoře a večeře v Barceloně!
V Barceloně nás opět vítá letní počasí a náš kamarád Zdenda už nás očekává (jak jinak než s vychlazeným šampaňským, jak je u něho zvykem). Pár dní trávíme v pohodové španělské atmosféře. Nenechali jsme si ujít výhled na celou Barcelonu z hory Tibidabo, kde na nás z ničeho nic „zaútočil“ divočák, který nás tak překvapil, že jsme vyskákali na nejbližší stůl ☺. S Barcelonou jsme se rozloučili a pokračovali přes východní pobřeží Španělska.
Měli jsme namířeno až na sever poolostrova najít naše ubytování, což nebylo vůbec snadné. Nakonec jsme dorazili na farmu naprosto mimo civilizaci do ručně stavěného domu z hlíny. Zajímavá zkušenost a lepší než spát v autě ☺.
Poslední velká zastávka cestou zpět nás čekala ve francouzských Alpách v městečku Annency u velkého ledovcového jezera. Naše sympatická hostitelka měla celý byt vyzdobený kresbami, které malovala se svými dětmi. Po dobré večeři a ještě lepším vínu jsme se rozhodli, že společně namalujeme veliký obraz znázorňující oheň, vodu, vzduch a zemi – živly našich znamení zvěrokruhu. Výsledkem byl obraz plný energie, který jsme si poté pověsili na stěnu do pražského bytu a celý rok nám připomínal nejvíc nejlepší Eurotrip ☺.
Závěrečné neplánované dobrodružství jsme zažili, když jsme v noci cestou zpět trochu zabloudili do Švýcarska. Naštěstí jsme se brzy zorientovali a dojeli přes Německo až domů do Prahy. Za tento den jsme zdolali rekordních 1000 km.
Na další fotky z cesty semůžete podívat ZDE