V závěru minulého článku jsme psali, že se chystáme na výlet po plážích v oblasti Waiuku. Nejlepším zážitkem toho dne bylo jednoznačně, když jsme dorazili na nádhernou černopísečnou pláž, z jedné strany obklopenou zelení a z druhé strany písečnými dunami.
Byli jsme připravení, měli jsme s sebou zapůjčený body surf a začali jsme se škrábat až na vrchol dun. Foukal tak silný vítr, že mě několikrát odfoukl a já se odkutálela o pár metrů zpět. Jedinou možností, jak sjet dolů, bylo na surf nasednout a “bobovat” až na pláž. Měli jsme plnou pusu písku, ale za takový zážitek to stálo.
Karen, u které jsme bydleli a pracovali, poprosila Zbyňka o super úkol – nakreslit auto jako dárek pro jejího kolegu z práce. Zatímco já jsem na zahradě plela (protože jsem měla po týdnu už celý barák uklizený), Zbyněk si odmakával šichtu jako umělec.
V neděli jsme dostali celý den volna a tak jsme vyrazili na výlet do národního parku Hunua, kde jsme obdivovali krásnou přírodu a další zélandský vodopád. Bylo takový teplo, že jsem si musela sundat punčochy. Léto pomalu začíná!
Taky jsem si zkusila poprvé řídit. Jen 6 km cestu na pláž. Povolená rychlost 100, moje rychlost 60, v zatáčkách 40, po chvíli se za mnou vytvořila kolona 7 aut. No.. Ryan, 16 letý syn Karen, řídí rozhodně líp 😀 (jo, je tu řidičák od 16). Kdyby si ale Zbyněk zranil pravou nohu (levou nepotřebuje, v autě totiž není spojka), tak to asi zvládnu. Nicméně myslím, že se oba cítíme pohodlněji a bezpečněji, když sedím na sedadle spolujezdce. Kolona aut to také jistě ocení.
V domě u Karen a Phila vždy panuje dobrá nálada, každý si neustále prozpěvuje, společně večeří, povídají si a koukají na filmy. Celkem sranda byla, když jsem se snažila jejich psa naučit česky. Sedni, lehni a tak. Nepovedlo se. Rozumí jen anglicky.
Super zajímavý taky je, že Karen a Phil jsou spolu prý od 15, celkem 39 let! Ač bychom rádi další léta trávili s nimi v jejich super domě, po deseti dnech jsme se s nimi rozloučili a zamířili jsme na sever severního ostrova, kde na nás už čekali Terka s Michalem. Pronajali jsme si společně v kempu na jednu noc chatku s palandama a už nevím přesně, co jsme zapíjeli, ale check out v 10 ráno byl dost krušný.
Po celodenním lenošení u vodopádů jsme se vydali k Jane do našeho třetího woofingu v městečku Paihia.
Bydlíme na nádherném místě, přímo u pláže. Výhledem na moře se můžeme kochat přímo z okna našeho pokoje.
Jane je starší paní (kolem 60 let), která i ve svém věku studuje vysokou školu, zajímá se o ekologii, jezdí na kajaku a aktivně cyklistikuje. Projela na kole celý Laos a píše o svém cestování blog. Pochází z Anglie a nepochytila (díkybohu) zélandský přízvuk, takže jí perfektně rozumíme. Práce je pohodová, uklízení, zahradničení.
Dneska jsme však dostali speciální úkol, a to natírání plotu. Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli je to práce vhodná pro mě. Jsem holka z paneláku, nikdy jsem nic nenatírala. Nicméně po pár tazích štětcem bylo jasný, že moje příjmení není zcela náhodné. Zkrátka profi natěračka plotu.
Nejvíc nás vždycky na pracovním dopoledni baví svačinka na terase, kdy nám Jane uvaří kafe a povídáme si.
Paihia je přímořské městečko s fajnovou atmosférou. Ve čtvrtek, v den, kdy bylo na sluníčku pocitově 30 stupňů, jsme si připadali jak na letní dovolené v jižní Evropě. Procházeli jsme se po promenádě podél moře, slunili se na pobřeží a sbírali na pláži mušličky. Z jedné jsem si hned vyrobila nový “paihia” korálkový náramek.
Poslední dvě odpoledne jsme výletovali s našimi českými kamarády. Bohužel se naše cesty nyní opět rozdělí a znovu se potkáme asi až na Vánoce, které chceme strávit společně. Včera jsme podnikli dobrodružnou výpravu do jeskyně za vodopád a naskytl se nám tak neobyčejný pohled z druhé strany.
V současném woofingu můžeme zůstat, jak dlouho chceme. Naše hostitelka Jane je nadšenou kajakářkou a chce nás někdy vzít na moře. Je na svá léta poměrně akční. Dneska pořádala sousedskou “párty” na pláži. Spíše než párty to ve skutečnosti byla sešlost důchodců sedících na skládacích židličkách. Každý měl na tričku připlou cedulku se svým jménem, aby bylo seznamování snažší. Zbyněk na sebe upoutával pozornost nejen svým jménem, které neumí nikdo vyslovit, ale také tím, že na pláži rozložil náš cestovní gauč.
Protože se nám tu líbí, rádi bychom se v Paihie nebo v některém z okolních městeček na čas usadili. Ale kdo ví, co bude za týden!