Práce na Novém Zélandu

19. června opouštíme po 8 měsících Nový Zéland. Život na druhé straně světa je zajímavý a pestrý, ale drahý. Naše víza nám umožňují na Zélandu legálně pracovat a tak jsme té možnosti využili. Oba jsme v Čechách vystudovali vysokou školu a pracovali v mezinárodních korporacích. Tady jsme si ale cíleně hledali zaměstnání mimo náš obor. Jednak tu není snadné najít odbornou práci, ale hlavně jsme chtěli cestovat, přesouvat se z místa na místo a vyzkoušet něco nového. Ale od začátku…

Na Nový Zéland jsme přiletěli v půlce října 2016. Prvních pár týdnů jsme se tu rozkoukávali a woofovali. A právě na jednom skvělém woofingu u Karen a její rodiny vydělal Zbyněk první novozélandský dolar.

Kreslení na zakázku

S Karen, u které jsme pracovali za stravu a ubytování, jsme se brzy spřátelili a tak přišla řeč i na to, že Zbyněk hezky kreslí. Požádala ho, aby místo práce na zahradě, nakreslil obrázek automobilu jako dárek pro jejího kolegu z práce. Z výtvoru byla Karen naprosto nadšená a nabídla Zbyňkovi, aby nakreslil další auto, Landrover ze sbírky z jejich garáže za odměnu 100 dolarů.

V listopadu jsme se přesunuli na další woofing do přímořského městečka Paihia na severu. Tam se nám tak zalíbilo, že jsme se rozhodli najít si placenou práci a strávit zde celé novozélandské léto. Vyrobila jsem inzerát na městskou nástěnku a přidala příspěvek na FB města s tím, že sháníme práci.

Zahradník

Během pár minut se ozvala paní ze Sunseeker Motelu s nabídkou práce zahradníka pro Zbyňka! Bylo potřeba připravit zahradu okolo jejich chatek na sezónu. Práce zahrnovala pletí okolo okrasných stromků, péči o zeleň a ježdění se zahradním traktůrkem. Zbyněk si práci pochvaloval, pracoval na čerstvém vzduchu, opaloval se a stihl poslechnout čtyři audio knihy. Hodinová čistá mzda 17$/ h nebyla vůbec špatná.

Barmanka

Po pár dnech shánění práce se usmálo štěstí i na mě. Nastoupila jsem na pozici barmanky do restaurace Swordfish club. Jak sám název napovídá, jedná se o klub rybářů (převážně důchodového věku), kteří svoji „klubovnu“ – bar/restauraci otevírají široké veřejnosti. Během rušné letní sezóny bylo toto místo plné turistů.

Pendlovala jsem mezi dvěma pobočkami restaurace. Jedna je přímo v Paihie a druhá naproti na pobřeží poloostrova v kouzelném městečku Russell, kam jsem jezdívala lodí. Nejvíc jsem na své práci milovala výhled na oceán.

Pracovala jsem nejen jako barmanka a servírka, ale také měla na starost úklid celé restaurace. Dostávala jsem 16,5 dolaru za hodinu (hrubého) a počet pracovních hodin se týden od týdne lišil a pohyboval se mezi 20 – 40 hodinami, což bylo skvělé, protože jsem měla i dost volného času užívat si slunečného léta na pobřeží Tichého oceánu.

Poté, co Zbyněk obhospodařil celou zahradu, začal shánět novou práci. Díky FB stránce městečka Paihia to bylo snadnější, než předpokládal.

Barman

Během chvíle měl domluvený pohovor ve vyhlášené „nalejvárně“ baru Thirty30. Jeho směna začínala každý den v 10.30 dopoledne, kdy připravoval bar k otevření. Odpoledne míval volná a do práce se vracel okolo 17h a pracoval jako barman až do ranních hodin. Celkem 25 – 40 hodin týdně za (toho času) minimální mzdu 15,25 $/h hrubého.

V Paihie jsme pracovali celou letní sezónu od listopadu až do konce února. Začátkem března jsem se vydali na road trip po Jižním ostrově procestovat pravou zemi Pána Prstenů. Cestu jsme zakončili v městě Nelson na severu Jižního ostrova, v oblasti, kde je jedna vinice vedle druhé. Zatímco já jsem woofovala jako au pair, Zbyněk si našel placenou práci. Objeli jsme pár vinic a na třetí z nich ho přijali.

Sběr Vína 

Na vinici pracoval týden a práce spočívala v jednoduchém sběru vína, které se stříhalo do připravených kbelíků. Nejednalo se o nijak náročnou práci a Zbyněk alespoň zjistil, jak se naše oblíbené víno vyrábí. Minimální mzda 15,25 $/h hrubého (březen 2017).

Začátkem dubna jsme se přesunuli zpět na Severní ostrov do města Napier na východním pobřeží. Podzim se už ozýval a denní teploty začínaly velmi pozvolna klesat. To pro nás bylo znamením začít přemýšlet o tom, že Nový Zéland opustíme a přesuneme se někam dál. Nejdříve jsme si ale ještě chtěli vydělat nějaké peníze a tak jsme začali shánět práci. V Napieru bohužel žádné nástěnky ani skupiny na FB nefrčí, tak jsme vytiskli životopisy a obcházeli město.

Pokojská

Hned druhý den shánění práce mě přijali jako pokojskou do hotelu Navigate na pobřeží zálivu. Vyzkoušela jsem si úklid hotelových pokojů, kde muselo být všechno perfektní, každý detail, rozmístění mýdlíček , naaranžování ručníků, vše bylo jasně dané. Nejnáročnější bylo jednoznačně stlaní postelí a také zachovat si pozitivní mysl v kolektivu negativních kolegyň. Mzda 16 $/hod hrubého.

 

Sběr Jablek

Zbyněk nastoupil na jablečný sad jako sběrač jablek. Lezl po žebříku a trhal jablka do velkého vaku, který měl na sobě připevněný. První den přišel z práce s tím, že horší a náročnější práci si ani nedokáže představit a dal hned výpověď.

 = Video =

Díky jednodenní výpovědní lhůtě pracoval na sadu celkem dva dny. Minimální mzda 15,75 $/h hrubého (sazba od dubna 2017).

Sběr Kiwi

Místo práce na jablečném sadu zkusil sbírat kiwi. Z počátku z toho měl obavy, protože sad kiwi připomíná jakési tunely a kdo je vysoký, musí se při práci příliš ohýbat.

Po zkušenosti ale může říct, že i s jeho výškou skoro 190 cm si až na výjimečné úseky nemohl stěžovat. Kiwi se sbírá v rukavicích a sběr není nijak náročný. Měl příležitost vydělat si tam celkem pěkné peníze (někdy až 20 $/h), protože byl placený od počtu nasbíraných košů kiwi a šlo mu to rychle od ruky. Velikou nevýhodou byla však závislost práce na počasí, to znamená, že když prší, tak se nepracuje. Bohužel byla druhá polovina dubna poměrně deštivá a tak si Zbyněk aktivně sháněl nějakou jinou práci.

Dělník v balírně jablek

A našel! Ke konci dubna se mu ozvali z balírny jablek, kde asi 14 dní předtím byl vyplnit žádost o zaměstnání. Jeho práce spočívala v balení jablek do krabic, pracovní doba 6:00 – 15:15. Hned třetí den práce se dokonce dočkal povýšení a měl tak na starost doplňování materiálu, což se mu líbilo mnohem víc, než jen monotónní balení jablek do beden. Pracoval za minimální mzdu 15,75 $/h hrubého a jeho pohled na celou tuto pracovní zkušenou shrnul ve svém statusu na Facebooku.

Já jsem byla relativně spokojená s prací pokojské v hotelu. Když ale skončily velikonoční školní prádzniny a podzimní sezóna začala pomalu utichat, dostávala jsem čím dál méně směn. Rozhodla jsem se nastoupit do druhé práce, kterou mi dohodila manažerka hotelu.

Mytí nádobí

Začala jsem mýt nádobí v Gintrap restauraci. Nejprve jsem ale absolvovala vstupní pohovor:

A tak jsem myla a myla, denně jsem umyla miliony talířů, hrnců, pánví a příborů. Nepřišlo mi to ale tak špatný, měli jsme v kuchyni dobrou partu a užili si spoustu srandy. Dlouhé desetihodinové směny a nebo ty dny, kdy jsem od rána uklízela v hotelu a odpoledne šla mýt nádobí, byly ale náročné. Na nádobí jsem pracovala celkem 5 týdnů za 16 $/h.

Naše zélandská povolání nám asi chybět nebudou, ať už se jedná o práci za barem, na zahradě, v sadech, v továrně na jablka, v hotelu anebo v kuchyni. Oba se ale shodneme na tom, že to byly zkušenosti k nezaplacení a naše práce v kanceláři v Praze nám zpětně nepřijdou nijak zvlášť náročné.

 = Originální náramky z Bali =